Třicet pouhých dní trvalo natáčení Gaunerů a třicet let nyní uplynulo od premiéry snímku, který časopis Empire označil za nejlepší nezávislý film všech dob. Gaunery otvírá ne jedna, nýbrž hned dvě diskuse zdánlivě nesouvisející se zápletkou. Spiklenci se nejprve u snídaně dohadují o pravém významu Madonniny písně „Like a Virgin“, aby plynně navázali výměnou názorů na koncept spropitného, které Pan růžový odmítá platit (což ho v očích diváků okamžitě situuje na úroveň úhlavního gaunera). Během tohoto úvodu však Tarantino předvede nejen svůj talent pro dialog, ale jakoby mimoděk vyjeví i charaktery postav – jeden z gaunerů se projeví jako sobec, druhý jako horká hlava, třetí jako práskač.
„Like a Virgin“ si mohl připadat i Tarantino, pro něhož se jednalo o režijní debut. A byť krev proléval, jak mu kritici často vyčítají, na place jeho nezkušenost znát nebyla. Sebevědomí měl totiž mladý Quentin na rozdávání. Jak popisuje ve své knize o Tarantinovi Tom Shone, už během castingu na roli Pana růžového, kterou psal pro sebe a nemínil se jí jen tak vzdát, řekl Stevu Buscemimu, že pokud ji chce, musí mu ji svým výkonem ukrást.
Vášnivé debaty o popkultuře jsou fenomén, který naplno začal s rozmachem videokazet v 90. letech, a Tarantinovy filmy tento trend jen posílily. Jeho postavy jsou upovídané a pokud na sebe nepálí kulky, zpravidla si vyměňují střelhbité názory o filmech, televizi a popmusic. Gauneři a Pup Fiction se nejen trefili do ducha doby, sami jej utvářeli. Tarantino po úspěchu Pulp Fiction prohlásil, že se stal přídavným jménem mnohem dříve, než čekal. Přídomek „tarantinovský“ obnáší nelineární vyprávění, intertextualitu, popkulturní debaty, stylizovaný, a přesto autenticky znějící dialog, násilí a černý humor.
Tarantinovou kojnou je film. Když se ho při prvním setkání nad scénářem Harvey Keitel zeptal, co ho k napsání inspirovalo, zda má nějakou osobní zkušenost s organizovaným zločinem nebo vyrůstal v kriminalitou zamořené čtvrti, Quentin odvětil: „Dívám se na filmy.“ Je to moderní vzdělanec – vědomosti a představu o světě získává z filmů a televize. Každý umělec přetváří své zážitky a vzpomínky, u Tarantina jsou těmi výchozími zážitky filmy. Hojně z nich cituje, hojně si z nich půjčuje, jenže vždy je opatří svou vlastní patinou (jako když se kódové označení lupičů změní v hádku o to, komu bude příslušet jaká barva).
Tarantino o sobě rád smýšlí jako o romanopisci, nedávno ostatně vydal novelizaci svého posledního filmu Tenkrát v Hollywoodu. Tvrdí, že by filmům prospělo držet se románové struktury těsněji, a stýská si, že se u filmů na rozdíl od románů stále čeká, že postavy budou sympatické. Tarantino své filmy rád dělí do kapitol i do osobních úhlů postav (v případě Gaunerů nikdy nevidíme samotný nepovedený lup – ale slyšíme o něm líčení z mnoha perspektiv).
Proslulá scéna mučení, která působila pravidelný odliv diváků z kinosálů, vrcholí dramatickým řezáním ucha spoutaného policisty, z něhož však kamera milosrdně ucukne na nápis nad nízkým průchodem, kde stojí černohumorné „Pozor na hlavu“. Na následnou scénu je pak Tarantino obzvlášť pyšný: v táhlém záběru sledujeme Pana světlého, jak si za zvuku písně „Stuck in the Middle with You“ odkráčí ven k autu pro kanystr benzinu, nadechneme se spolu s ním čerstvého vzduchu, jen abychom se vzápětí vrátili do skladiště a pokračovali v mučení. Celá sekvence je tak znepokojivá i proto, že činí podle Tarantina z diváků bavících se muzikou a rytmem „komplice“.
Při oné scéně odešly z projekce mimo jiné manželka a dcera Harveyho Weinsteina, i tak se však distribuce chopil právě jeho Miramax. Zatímco Gauneři, které Tarantino dostříhal tři dny před začátkem festivalu v Sundance, ještě odešli z předních festivalů s prázdnou, následující Pulp Fiction si z Cannes odneslo Zlatou palmu a jako vůbec první indie přesáhlo tržby 200 milionů dolarů.
„Magor z videopůjčovny“, jak se Tarantinovi občas přezdívá, se tak stal nejvýnosnějším nezávislým filmařem. Jeho zanícení to však nijak nepoznamenalo. A i nadále zakončuje klapku zvoláním celého štábu: „Protože zbožňujeme dělat filmy!“
Kompletní program Americké nezávislé zimy na Facebookové události.
Tomáš Krause