Deset let strávila Eva Kubátová na dohled od mexické sopky Popokatepetl. A deset let sbírala mexické podivnosti – všechny ty každodenní kulturní vjemy, které vám nechají viset obočí vysoko na čele anebo pozdvihnou koutky úst v překvapený úsměv. Roku 2020 jí vyšel první díl Mexikopedie: abecedáře mexické kultury, ve kterém pěkně od A do Zet glosuje rozličné fenomény od gastronomie přes dějiny, řemesla a kulturu, až po přírodní krásy a letos v březnu následoval díl druhý.
V netradičně laděné přednášce o Mexiku dostanou prostor všechny předvánoční, vánoční i povánoční podivnosti téhle nekonečně krásné země.
Ι Jak se slaví Vánoce v končinách, kde není po sněhu ani památky?
Ι Vyhrává Santa Claus vánoční battle?
Ι Proč nepřefiknout Ježíška v koláči?
Ι A co má tříkrálový závin společného s tchyninou židlí?
Ι A co že je to piñata?
Jen pozor, pokud vás Mexiko nikdy nezajímalo, po tomhle vyprávění na něj nebudete moct zapomenout. Mexikopedie totiž způsobuje neodvratné touhy zuřivě nakupovat letenky. Tak jen ať pak neříkáte, že jsme vás nevarovali.
Eva Kubátová
Jednou mě někdo nazval „sběratelkou mexických podivností“ a nenašla jsem trefnější označení, byť v profesním životě jsem projekťák v neziskovce. Mexiko je totiž (krásný) bizár. Však už malíř Salvador Dalí se kdysi nechal slyšet, že sem už rozhodně nepáchne, protože nesnese být v zemi, která je surrealističtější než jeho vlastní tvorba. Tahle sběratelská vášeň podivností, o které jsem nejprve psala v cestovatelských časopisech, se postupně přetransformovala právě v projekt Mexikopedie. Právě v něm se projevilo, že jsem snad nejmíň akademická historička ze všech. Byť mám z dějin Latinské Ameriky doktorát, nejradši o nich vyprávím zlehka, s nadhledem, špetkou ironie a lehce nekorektních přirovnání. Hledám městské legendy, lidské příběhy a nejpodivnější mexické podivnosti, nad nimiž vám zůstanou viset obočí vysoko na čele, anebo se naopak zdvihnou koutky vašich úst v pobaveném úsměvu.
