Program

7. 12. | 11:00
Industry brunch: Filmové festivaly a inkluze | CIKAP
7. 12. | 16:00
Planeta Praha | Film
7. 12. | 18:00
BANGER. | Film
7. 12. | 20:30
Trojúhelník smutku | Film English Friendly
8. 12. | 19:00
3. Slovenský tanečný dom | Ostatní Hudba
9. 12. | 17:00
Mikulášovy patálie: Jak to celé začalo (český dabing) | Film
9. 12. | 18:45
A pak přišla láska... | Film
9. 12. | 20:45
Hranice lásky | Film
11. 12. | 12:00
Košířský dobrotrh | Ostatní
12. 12. | 18:30
Industry brunch: Filmové festivaly a dramaturgie | CIKAP
13. 12. | 11:00
Industry brunch: Současná audiovizuální tvorba pro mládež | CIKAP
14. 12. | 20:00
VJka Pokémonka | Hudba
15. 12. | 20:00
FEINKOŠT | site-specific projekce v Laichterově domě | Film
16. 12. | 15:00
Doručovací služba čarodějky Kiki (český dabing) | Film
17. 12. | 18:00
Předvánoční sousedská HOSTINA & tančírna | Ostatní
18. 12. | 12:00
Kinotrh | Ostatní
18. 12. | 15:00
Mikulášovy patálie: Jak to celé začalo (český dabing) | Film
18. 12. | 20:00
Cinergy: Eyes Wide Shut | Film
19. 12. | 18:30
Good Old Czechs | Film English Friendly
19. 12. | 20:30
Zkouška umění | Film English Friendly
20. 12. | 18:00
Networking Night: Girls in Film | CIKAP
22. 12. | 15:00
Mlsné medvědí příběhy | Film
22. 12. | 18:30
#Beansandbeers, aneb baristé na pivu | Ostatní
23. 12. | 16:00
Harry Potter a Kámen mudrců (český dabing) | Film
23. 12. | 19:30
Harry Potter a Ohnivý pohár | Film
24. 12. | 22:00
Vánoční dáreček: Pár Pařmenů | Film
31. 12. | 22:00
Silvestrovský dáreček: Pár Pařmenů | Film
Zobrazit více

Aktuality

Kino Kavalírka

Americká nezávislá zima: Ztraceno v tajemství

Sofia Coppola, dcera Francise Forda Coppoly, vyrůstala jako prominentní filmový potomek. Její první filmové zkušenosti jsou však ve znamení výsměchu. Poněkud neprávem haněná za svůj výkon ve třetím Kmotrovi, což se dá vysvětlit i jako zasednutí na dítě nepotismu, se zprvu vydala jinou než filmovou cestou, a to kráčením po mole – prosadila se jako modelka, zatímco studovala fotografii. Smrt panen představuje zrození režijní a scenáristické kariéry Sofie Coppoly, když po dočtení románu sama usedla ke stolu a napsala scénář čistě pro vlastní potřeby a pod silným dojmem z četby. Sama říká, že Smrt panen z ní učinila filmařku. 

 

Ještě před Smrtí panen však debutovala krátkým filmem s emblematickým názvem Lick the Star, což jaksi předjímá její poetiku: těžko se to popisuje, ale každá z ústředních postav Smrti panen i Ztraceno v překladu působí, jako by toužila olíznout hvězdu.

 

Smrt panen (Virgin Suicides) sleduje pětici náctiletých sester, které zdánlivě bez důvodu spáchají hromadnou sebevraždu. Přestože předměstí a pečlivá spořádanost jeho obyvatel (ovšem jen dokud se jeden nepodívá za sousedův plot) je častým námětem hororů a thrillerů – nelze nevzpomenout Lynchův Modrý samet – Sofiin film vyniká anemickou atmosférou dívčích pokojů o polednách. Sestry, jimž vévodí Lux Kirsten Dunst, jejíž světlo pohasíná, jsou rodiči držené pod přísným domácím režimem, působí jakoby po ztrátě krve, bez vitality. Coppola záměrně snímala polehávající dívky tak dlouho, dokud se samy herečky nezačaly nudit a nevyvstaly jejich drobné tiky a přirozenosti.

 

Film je mimořádný tím, že sebevraždy nepsychologizuje, zato staví na inherentní melancholii puberty. Divák je v podobné pozici jako chlapci, kteří dívky pozorují, špitají si, kradou jim deníčky – mají vlastně typickou roli děvčat, ale nedaří se jim sebevraždy pochopit. Ony prostě nastanou, s odevzdaností a nevyhnutelně. Jsou v pravém slova smyslu snové – bez rozpoznatelného začátku, ale se závěrem, který obsahuje ultimátní konečnost. Sofia Coppola si přála natočit artový film pro teenagery a podařilo se jí to v klasice, k níž se vrací již několikátá generace dosívajících divaček mimo jiné i pro upřímné zobrazení sexuality mladistvých a drobné kultovní manýry jako rentgenový zoom na kalhotky Lux před plesem, na nichž je napsáno jméno jejího kluka.

 

Zvláštní smutek je modus filmů Sofie Coppoly. A nikde není tak patrný jako ve Ztraceno v překladu, v němž neočekávaný, ale o to potřebnější vztah naváží Charlotte (Scarlett Johansson), mladá žena opomíjená partnerem, a Bob (Bill Murray), muž za zenitem točící lukrativní reklamu na whisky. Jejich vztah není nikdy plně definován, je to více než přátelství, ale nepřekročí práh romance. A tak si tito dva osamělí dělají několik dní nezapomenutelnou společnost v tokijském hotelu Park Hyatt.

 

 

Ztraceno v překladu patří k nejlepším filmům nultých let, uspělo u diváků i kritiků a bylo nominováno na čtyři Oscary (za nejlepší film, režii, herce a původní scénář, v němž slavilo úspěch), ale mělo tu smůlu, že soutěžilo v nemožném roce, kdy Ceny Akademie převálcoval Návrat krále.

 

Coppola, kterou Bill Murray nazývá sametovým kladivem, strávila po svých dvacetinách nemalou část života právě v Tokiu a chtěla o této zkušenosti natočit film prodchnutý specifickou kombinací snovosti, neonů a vláčnosti jet legu. V celém filmu je cosi unikavého, a přestože v něm má roli karaoke, mluví jasným hlasem Sofie Coppoly. Tajnosnubnost, tolik typická pro atmosféru filmů Sofie Coppoly, je nepřekonatelně vyjádřena závěrečnou scénou Ztraceno v překladu, v níž se loučení a Bobovo šeptání do Charlottina ucha stalo předmětem věčných debat. Jejich poslední slova byla ztracena v davu.

 

Smrt panen i Ztraceno v překladu jsou oba filmy ennui a dokonalé příklady snímků, v nichž vládne nálada nad zápletkou. Poetika Sofie Coppoly je vždy citelná, ale ne snadno hmatatelná. Režisérka o Kirsten Dunst, kterou pokládá za svou spřízněnou filmovou duši, prohlásila, že vypadá jako klasická americká blond roztleskávačka, ale má hloubku v očích. A tak by se daly popsat i filmy Sofie Coppoly. Mají v očích hloubku.

 

Kompletní program Americké nezávislé zimy na Facebookové události.

 

Tomáš Krause

Kino Kavalírka

Americká nezávislá zima: Jako gauner

Třicet pouhých dní trvalo natáčení Gaunerů a třicet let nyní uplynulo od premiéry snímku, který časopis Empire označil za nejlepší nezávislý film všech dob. Gaunery otvírá ne jedna, nýbrž hned dvě diskuse zdánlivě nesouvisející se zápletkou. Spiklenci se nejprve u snídaně dohadují o pravém významu Madonniny písně „Like a Virgin“, aby plynně navázali výměnou názorů na koncept spropitného, které Pan růžový odmítá platit (což ho v očích diváků okamžitě situuje na úroveň úhlavního gaunera). Během tohoto úvodu však Tarantino předvede nejen svůj talent pro dialog, ale jakoby mimoděk vyjeví i charaktery postav – jeden z gaunerů se projeví jako sobec, druhý jako horká hlava, třetí jako práskač.

 

„Like a Virgin“ si mohl připadat i Tarantino, pro něhož se jednalo o režijní debut. A byť krev proléval, jak mu kritici často vyčítají, na place jeho nezkušenost znát nebyla. Sebevědomí měl totiž mladý Quentin na rozdávání. Jak popisuje ve své knize o Tarantinovi Tom Shone, už během castingu na roli Pana růžového, kterou psal pro sebe a nemínil se jí jen tak vzdát, řekl Stevu Buscemimu, že pokud ji chce, musí mu ji svým výkonem ukrást.

 

Vášnivé debaty o popkultuře jsou fenomén, který naplno začal s rozmachem videokazet v 90. letech, a Tarantinovy filmy tento trend jen posílily. Jeho postavy jsou upovídané a pokud na sebe nepálí kulky, zpravidla si vyměňují střelhbité názory o filmech, televizi a popmusic. Gauneři a Pup Fiction se nejen trefili do ducha doby, sami jej utvářeli. Tarantino po úspěchu Pulp Fiction prohlásil, že se stal přídavným jménem mnohem dříve, než čekal. Přídomek „tarantinovský“ obnáší nelineární vyprávění, intertextualitu, popkulturní debaty, stylizovaný, a přesto autenticky znějící dialog, násilí a černý humor.

 

Tarantinovou kojnou je film. Když se ho při prvním setkání nad scénářem Harvey Keitel zeptal, co ho k napsání inspirovalo, zda má nějakou osobní zkušenost s organizovaným zločinem nebo vyrůstal v kriminalitou zamořené čtvrti, Quentin odvětil: „Dívám se na filmy.“ Je to moderní vzdělanec – vědomosti a představu o světě získává z filmů a televize. Každý umělec přetváří své zážitky a vzpomínky, u Tarantina jsou těmi výchozími zážitky filmy. Hojně z nich cituje, hojně si z nich půjčuje, jenže vždy je opatří svou vlastní patinou (jako když se kódové označení lupičů změní v hádku o to, komu bude příslušet jaká barva).

 

Tarantino o sobě rád smýšlí jako o romanopisci, nedávno ostatně vydal novelizaci svého posledního filmu Tenkrát v Hollywoodu. Tvrdí, že by filmům prospělo držet se románové struktury těsněji, a stýská si, že se u filmů na rozdíl od románů stále čeká, že postavy budou sympatické. Tarantino své filmy rád dělí do kapitol i do osobních úhlů postav (v případě Gaunerů nikdy nevidíme samotný nepovedený lup – ale slyšíme o něm líčení z mnoha perspektiv).

 

Proslulá scéna mučení, která působila pravidelný odliv diváků z kinosálů, vrcholí dramatickým řezáním ucha spoutaného policisty, z něhož však kamera milosrdně ucukne na nápis nad nízkým průchodem, kde stojí černohumorné „Pozor na hlavu“. Na následnou scénu je pak Tarantino obzvlášť pyšný: v táhlém záběru sledujeme Pana světlého, jak si za zvuku písně „Stuck in the Middle with You“ odkráčí ven k autu pro kanystr benzinu, nadechneme se spolu s ním čerstvého vzduchu, jen abychom se vzápětí vrátili do skladiště a pokračovali v mučení. Celá sekvence je tak znepokojivá i proto, že činí podle Tarantina z diváků bavících se muzikou a rytmem „komplice“.

 

Při oné scéně odešly z projekce mimo jiné manželka a dcera Harveyho Weinsteina, i tak se však distribuce chopil právě jeho Miramax. Zatímco Gauneři, které Tarantino dostříhal tři dny před začátkem festivalu v Sundance, ještě odešli z předních festivalů s prázdnou, následující Pulp Fiction si z Cannes odneslo Zlatou palmu a jako vůbec první indie přesáhlo tržby 200 milionů dolarů.

 

„Magor z videopůjčovny“, jak se Tarantinovi občas přezdívá, se tak stal nejvýnosnějším nezávislým filmařem. Jeho zanícení to však nijak nepoznamenalo. A i nadále zakončuje klapku zvoláním celého štábu: „Protože zbožňujeme dělat filmy!“

 

Kompletní program Americké nezávislé zimy na Facebookové události.

 

Tomáš Krause

Kino Kavalírka

Americká nezávislá zima 2. - 4. 12.

První a nejlepší přehlídka americké nezávislé kinematografie. Výrazné tituly známých tvůrců, přednášky, workshop kritického psaní, kvalitní jídlo a pití.
Ve spolupráci s Kinem Kavalírka uvede Americké centrum Velvyslanectví USA. Vstupné je 0 Kč. Vstupenky se nerezervují, stačí přijít do kina.
PROGRAM 2. 12.:
18:00 Filmový debut D. Hoppera (film)
20:00 Formanova adaptace románu Kena Keseyho (film)
22:30 DJs Firststep a Tommaso (hudba)
PROGRAM 3. 12.:
16:00 Filmový debut T. Malicka (film)
18:00 Filmový debut Neo-beatnickou noirovou komedii J. Jarmusche (film)
20:00 Filmový debut Q. Tarantina (film)
22:00 Pět filmových povídek J. Jarmusche (film)
PROGRAM 4. 12.
18:00 Filmový debut S. Coppoly (film)
20:00 Tokio v podání S. Coppoly (film)

Bar

V našem kinobaru nabízíme jen to co máme sami rádi. Čepujeme pivo z lokálního pivovaru Prokopák. Spolupracujeme s malými pivovary - Čestmír, Potmehúd, Obora, Clock, Švihov, Volt, Libertas. Nabízíme filtrovanou kávu z pražírny Candycane coffee, nebo třeba selekci vín z Čech. Klademe důraz i na kvalitní pálenky - kdoulovice ze Zubří, gin z Garage 22 nebo palírny Tosh anebo rybízovice z Dlabky. 

Přijímáme platební karty.

Bar je otevřen pravidelně od středy do pátku nejen pro diváky (možnost vzít si nápoj ve skle do sálu). I v případě promítání mohou hosté navštívit náš bar a mají možnost posedět v horním patře kina v naší Čekárně. V sobotu je bar otevřen nepravidelně. Mimo otevírací dobu baru je k dispozici bohatě zásobená samoobslužná lednice.

 

 

OTEVÍRACÍ DOBA BARU (možnost posezení v naší Čekárně):

ST - PÁ

18:00 - 23:00

 

 

SO - NE

 

 

3.12.: 18:00 - 23:00

4.12.: 18:00 - 22:00

10.12.: zavřeno

11.12.: 12:00 - 18:00

CIKAP:
Centrum pro inovaci a kultivaci audiovizuálního prostředí

Workshopy, industry setkání a akce pro veřejnost. To je Centrum pro inovaci a kultivaci audiovizuálního prostředí - platforma, která nabízí profesionálům, kritikům i veřejnosti orientaci v neustále se proměňujícím audiovizuálním průmyslu.

Projekt CIKAP byl podpořen Fondy EHP a Norska. Veřejná část projektu započne v listopadu/prosinci tohoto roku.

O nás

O nás 

V roce 2016 a 2017 jsme vytvořili unikátní (časově omezený) projekt s názvem Krutonpolis na Vinohradech. Potkávali se tam umělci, diváci i studenti. Vše se točilo kolem audiovize. Od té doby jsme hledali vhodný prostor, ideálně bývalé kino, kde se nebude hrát jen normální distribuční nabídka, diváci i profesionálové se v něm budou pravidelně potkávat a bude tam skvělé občerstvení s důrazem na lokálnost. A tohle se podařilo v červenci roku 2021. Našli jsme bývalé kino Na Zámečnici (vzniklo ve 30.letech), které dosloužilo kolem roku 1990 a od té doby v něm diváci žádný film nemohli vidět. Rychle jsme se pustili do rekonstrukce za málo peněz, hodně lásky a hodně úsilí a připravili prostor na otevíračku v září stejného roku. Od té doby všechny peníze z provozu baru i vybraného vstupného jdou do rozvoje kina a rekonstrukce.

 

Občas se nás ptáte na název: proč zrovna Kavalírka? Odkazujeme se na bývalé filmové ateliéry Kavalírka a jejich heslo Lamač Košíře - rosteme do šíře. Prostě navazujeme na historii Košíř a při tom hledáme nový smysl a podobu současného audiovizuálního umění a to právě v našem Kině Kavalírka.

 

Jsme spolek krutón a společnost bujón. Mezi naše další projekty patří Mezinárodní filmové festivaly ELBE DOCK (Ústí nad Labem a Německo), Young Film Fest, malá artová distribuce Krutonfilm nebo třeba projekt Audiovizuální sauna, Feinkošt, Vodovod a Centrum pro inovaci a kultivaci audiovizuálního prostředí.

 

Jsme e-cinema, kapacita kina je 90 míst. Zahrada kina má kapacitu až 150 návštěvníků. Přijímáme platební karty. Do kina i na zahradu mohou psi na vodítku.

 

Možnost pronájmu kina včetně školních projekcí. V případě zájmu kontaktujte jana@krutonfilm.cz.

Partneři

Organizátor

Kino podporují

CIKAP podporuje

Mediální partneři